Ve 12.24 dorazí prezidentská limuzína na roh Hlavní ulice, kde míjí zvláštního agenta Jamese Hostyho. Ten spokojený, že na vlastní oči spatřil Kennedyho, udělá čelem vzad a zajde do Alamo Grillu na oběd. Ve 12.28 vjíždí kolona do poněkud sešlé staré části města. Agenty tajné služby ohromí, jaké přivítání lidé prezidentovi uchystali: všude jsou jásající a tleskající davy. V prezidentské limuzíně přestane Nellie Connallyová na pár vteřin mávat, ohlédne se přes rameno a usměje se na Johna Kennedyho. „Rozhodně nemůžete říct, že by vás Dallas neměl rád, pane prezidente,“ prohodí laškovně. Kdyby přesně v tento okamžik JFK vzhlédl k šestému podlaží Texaského knižního skladu, spatřil by hlaveň pušky vyčnívající z otevřeného okna a mířící přímo na jeho hlavu. Jenže Kennedy se nahoru nepodíval. Ani agenti tajné služby. Je 12.30. Nadešel čas, aby zvláštní agent Bill Greer za volantem SS-100-X bravurně vybral 120stupňovou zatáčku z Houstonské ulice...