RADOST Z PÁRU NESTAČÍ
Nestačí a nikdy stačit nebude, leda ve špatném románu. Pokud chcete zastávat názor, že radost máme mít především jeden z druhého, tak vám jako lékař musím říct, že dopadnete špatně. Budete plakat a skřípat zuby, jak je možné, že si váš miláček tak nestoudně našel jinou (jiného) a vás nechal napospas mrazivé samotě. Přibližně tři čtvrti roku od začátku „chození“ vám vystačí jen a jen vzájemná radost. Ovšem soudržnost párového vztahu spočívá právě v tom, že kromě radosti ze sebe máme i jiné ušlechtilé radosti, o kterých si spolu můžeme povídat. Moje dívka mi přece nemůže být jedinou životní radostí. Nemohu si říct, že když mám ji, nepotřebuji si už číst o vesmíru, o raketách, hvězdách, mlhovinách, o protonech a neutronech, musím myslet jedině na ni. To by nás dovedlo k pěkné zaostalosti! I hodnotné a zábavné kamarádství je určeno tím, že spolu jdeme na vandr, do kina, do zoologické zahrady nebo na diskotéku, a přitom máme každý ještě své vlastní zájmy. Někdy je můžeme i sdílet. Právě tak pestrá náplň milenectví je dána tím, že jednak chodíme spolu do ticha skal, lesů a ke břehům horských bystřin, a jednak se sami, každý zvlášť, vydáváme za svými ušlechtilými zálibami. Třídimenzionalita lidské osobnosti se skládá ze tří druhů radostí, o které bychom měli usilovat:
- radost z lásky
- radost z učení (i když uznávám, že ta je v mládí dost problematická)
- radost z koníčků. Dívkám radím: neberte si chlapce bez koníčků. A radím chlapcům: neberte si dívku postrádající nějaký hlubší zájem.
