„Nemůžete ho zastřelit, Dodgei.“ „Houby že nemůžu. Mám skvělou mušku.“ „Takhle to nemyslím.“ „Já vím, jak to myslíte.“ Zašrouboval láhev s vodou a odtáhl trnitou větev, kterou měl v cestě. „Ale až ho najdeme, ať má radši obě ruce na hlavě a hlasitě prosí o milost.“ „Nebo co?“ „Nebo ho budu považovat za uprchlíka na útěku.“ Odpoledne se vleklo. Teplota stoupla a láhve s vodou se vyprázdnily. Pátrači jeden po druhém podléhali vedru a namáhavému terénu, až pokračovalo jenom pár nejvytrvalejších. Když se zbývající skupina znovu zastavila k odpočinku, přisunul se Ski k Dodgeovi, který zápasil o každé nadechnutí. „Měl byste to zabalit.“ „To dřív peklo zamrzne.“ Otřel si zrudlý obličej kapesníkem. „Což je momentálně příjemná představa.“ „Hele, Dodgei, nechci, abyste mi tady umřel,“ řekl Ski rozhněvaně. „Přirostl jsem vám k srdci?“ Ski na to rýpnutí neskočil. „Natáhnete bačkory při mojí akci a ty dvě ženské ve vašem životě mi to nikdy neodpustí.“