Zvedla ze země plátěnou kabelu, zalovila v ní a vytáhla úhledně složené noviny. Opatrně je rozložila a podala Ellen. Ellen pohlédla na senzacechtivý titulek STAŘÍ MANŽELÉ ZAVRAŽDĚNI NA SAMOTĚ VE SRUBU a doprovodnou zrnitou černobílou fotografii dvou vaků na mrtvoly spočívajících na nosítkách obklopených pochmurně se tvářícími policisty. „Proč něco takového s sebou vůbec nosíš?“ zeptala se. Nikki pokrčila rameny. „Co je s tím sendvičem, Stuarte? Nechceš pomoct?“ vstala z pohovky a šla ke Stuartovi. Co má tohle znamenat? nechápala Ellen a snažila se nepanikařit. „Myslím, že zavoláme tvým rodičům,“ slyšela samu sebe říkat a skoro nevnímala napětí ve svém hlase. „To těžko. V mobilu nemám signál a vám nejde telefon.“ Chvilku bylo ticho. „Jak víš, že nejde telefon?“ vyhrkla Ellen. Nikki se vlídně usmála. „No protože můj kluk přestřihl vedení.“ Pak energicky zamířila ke dveřím a otevřela je. Stál v nich mladík. Jako na zavolanou oblohu rozčísl blesk a ozářil chlad v jeho očích, krutý úšklebek a blyštivou čepel mačety v jeho ruce. „Ahoj, lásko,“ zahihňala se Nikki, když mladík vpadl do domu. „Dovol, abych ti představila zítřejší titulky v novinách.“