Na loučení je ještě brzy, odejít v tuhle chvíli by vlastně bylo nezdvořilé. Ale jakmile začne hrát hudba a parket se zaplní, můžete se vytratit. Tiše pokynete hostitelům. Nebo se jen zvednete, jako že jdete na záchod, a nenápadně zmizíte; stejně si vás nejspíš nikdo nevšimne. Kapela hraje směs písní Beach Boys a muži odkládají saka, ženy skopávají střevíce, aby mohly tančit jen v punčochách. Stojíte u dveří s kabátem pod paží a chvatně se rozhlížíte po místnosti, jestli neuvidíte někoho, s kým byste se měli rozloučit. Jenomže vám nakonec nikdo nevěnuje pozornost. Chystáte se vyklouznout ven, ale v tu chvíli kapela spustí vaši oblíbenou píseň. Ne nějakou obyčejnou písničku; tuhle máte ze všech na světě nejraději. Nenechá vás v klidu; tolik se vám chce tančit. Je to písnička, při které zapomínáte na všechny problémy a najednou toužíte žít. Ve skutečnosti stojíte ve dveřích a nevíte, co dělat. Zůstanete, nebo půjdete pryč? Přesně v téhle chvíli Addie potkala Bruna.