Černý krkavec
1 / 2
„Nechceš ke mně na chvilku zaskočit?“ zeptal se. „Dáme si trochu whisky na zahřátí. Nebo radši čaj?“ Ani na okamžik ho nenapadlo, že by mohla souhlasit. Bylo to slušně vychované dítě. O tom nepochyboval. Určitě ji učili, že nesmí chodit sama do domů cizích lidí. Dívala se na něj a přemýšlela o jeho nabídce. „Na whisky je trochu brzo,“ řekla. „A co takhle hrnek čaje?“ Uvědomil si, že se mu ústa rozšiřují do toho pitomého úsměvu, který šel tak na nervy jeho matce. „Dáme si čaj a čokoládové sušenky.“ Vykročil po stezce k domu. Věděl, že půjde za ním. Nikdy nezamykal dveře, ale otevřel je před ní a stoupl si stranou, aby mohla vejít jako první. Zatímco čekal, až si oklepe boty na rohožce, rozhlédl se kolem. Všude panovalo ticho. V okolí nebyl nikdo, kdo by je mohl vidět. Nikdo nevěděl, že k němu jde na návštěvu tohle nádherné stvoření. Byla jeho poklad, jeho krkavec v kleci.