...Vzpomínám si na dívčin prostý obličej, po němž se rozlil povznesený výraz, když začala ve stoje bušit do svého bubínku a skandovat „Putin! Putin!“ Když si všimla, že ji pozorně sleduji, zahleděla se na mě a v jejích očích se zračilo ještě větší vytržení. Skandovala ještě hlasitěji, jako kdyby na tom závisel její život. Zvuk desítek bubnů byl demoralizující a zároveň zvláštně podmanivý. Vypadalo to, že se jí má pozornost líbí. Když jsem se ji ale pokusila oslovit, její starší kolega, který stál vedle ní, jí řekl, ať je zticha. Všude kolem mě policie zatýkala „nepovolené“ demonstranty, odvlékala je do autobusů stojících po obvodu moskevského Vítězného náměstí, a jakmile policisté získali dojem, že se nikdo nedívá, bili zadržené vším, co jim svědomí dovolovalo: obušky, pěstmi, nebo je kopali. Bylo 6. prosince 2011, druhý den rostoucích nepokojů kvůli manipulacím s volebními lístky, jež se v posledních parlamentních volbách ani nikdo neobtěžoval zakrývat...