Podsvětí 1: Mezi láskou a smrtí
1 / 2
„Nevěřím ti,“ řekl kategoricky klenotník. „Abys věděla, můj asistent právě telefonuje na policii. Jsou už na cestě. Takže tvá matka, pokud opravdu čeká venku, o čemž vážně pochybuji, může přijít dovnitř a přidat se k nám, pokud chce, a podívat se, až tě za tu obrovskou krádež zavřou. Tohle je totiž určitě kradené.“ Máma k tomu ale nikdy nedostala příležitost. Protože vstoupil John. A stěny obchodu před mýma očima zkrvavěly. „Promiňte,“ řekl John hlubokým hlasem, který v takovém malém drahém butiku zněl nemístně. I on v něm vypadal zcela nemístně, vzhledem ke své vysoké postavě až výhrůžně, což ještě víc umocňoval černý kožený kabát a džíny, které měl na sobě. Myslela jsem, že omdlím. Co tady dělá? Přišel si pro mě, protože jsem porušila pravidla? Proto kámen na náhrdelníku zčernal, aby mě varoval? Klenotník ho naštvaně přelétl pohledem. „Můj asistent bude ve chvilce u vás, pane,“ řekl. „Ne, děkuji,“ řekl John tónem, kterým se v letadle odmítá sáček s buráky. „Pusťte ji.“ Klenotníkovi se nepatrně rozšířily oči. Ale nepustil mě. „Promiňte,“ vzhlédl k Johnovi s nevolí. „Takže vy tuhle mladou dámu znáte? Protože ona…“ John nevyhlížel dopáleně ani naštvaně. Natáhl se přes pult a chytil klenotníka za ruku, kterou se mě snažil zadržovat v obchodě. Vypadalo to, jako by si chtěl poslechnout jeho tep. Ale Johnovi byl klenotníkův tep úplně jedno. Absolutně jedno. Klenotník maličko zalapal po dechu. Pootevřel ústa. Z očí mu částečně zmizel ledový výraz a místo toho se mu naplnily hrůzou. Tehdy jsem nevěděla, co John dělá. Hlavu jsem měla stále zamotanou z toho, že se tady vůbec objevil. Ale dobře jsem vnímala jeho nebezpečný stisk a odhodlaný pohled. Klenotník to zjevně neviděl. Úzkost, která na mě padla, neměla s mým vlastním bezpečím vůbec nic společného.