Touha
1 / 3
Martina si s ní připila, i když jí byla taková exaltovanost cizí. Hladina v láhvi klesala, ale obávala se, že jsou v lednici další. Ta její kabela mohla pojmout aspoň čtyři. "Víš, že vůbec nepřijel? Chtěla jsem, abychom jeli jedním autem, ale on, mistr nezávislý, musel jet sám. Měli jsme se sejít v poledne. Počkala jsem do pěti, to byl ode mne výkon, a pak jsem ho začala shánět telefonem. Nikde nic, i mobil měl vypnutý. Teprve kolem desáté to zvedl v galerii. Řekl, že si rozdělal obraz a nemohl se od něj odtrhnout. Prý zapomněl na celý svět. Rozhodně zapomněl na mě."
"On maluje?"
"Většina těch abstraktních mazanic je od něj. Podepisuje se jinak, několika jmény, prý umělecké pseudonymy, ale jenom to chce výhodněji prodat. Vypočítavý ve všech směrech. Začal si se mnou, protože myslel, že mu přitáhnu bohatou klientelu. A já kráva to udělala."
"Proč ho nenecháš?"
"Poněvadž jsem blbá. A protože mi bude za pár let čtyřicet a nikoho jiného nemám. On je aspoň svobodný."
Od Natali to byla upřímnost opravdu nezvyklá, vždy se tvářila, že má pět milenců na každém prstě. Zítra bude svých slov litovat, ale možná si nebude nic pamatovat. Doufejme.
"Nevypadáš ani na třicet. Můžeš mít spoustu jiných. Vidím, jak se za tebou na ulici otáčejí."
"Spíš za tebou. Ty jsi mladá, to je hlavní hodnota."
"Po tom finančním rodokmenu," zasmála se a Natali to kupodivu také rozveselilo. Otevřela třetí láhev.
"Neboj se, po tomhle šampaňském ti nic nebude, je úžasně lehké," řekla jazykem značně ztěžklým.
I Martině už se točila hlava, nebyla na alkohol zvyklá. V Praze ano, tam se pilo hodně, ale tady jen občas dostala skleničku u Sylvy v baru.
"Od dvanácti do deseti jsem na něj čekala. Deset hodin."
"Kde jsi čekala?"
"Perelli má dům u moře. Romantické místo, jak stvořené pro milence, ale milenců se nedostává. On sám tam má většinou leda Dona."
"Co ta blondýnka, co je s ním na fotkách?"
"Bianka… ta je tam často. Až moc. Ale pochybuji, že s ní zažije nějakou romantiku." Martina pochopila, že blondýnka Bianka tu není v kurzu.
"Mám ráda moře," řekla.
"K čemu moře, když jsi tam sama?"
Já bych docela klidně byla sama, vzdychla si. Manhattan je na moři, ale ona z něho moc nemá. Pláže v Brooklynu jsou daleko a jsou špinavé a přecpané lidmi.
"Proč za tebou Johnny nepřijel v noci?"
"Protože mistr musí zítra dokončit svou mazanici. Má jedinou lásku, svou nenahraditelnou paletu a štětec."
"To jsou dvě."
"Dvě co?"
"Dvě lásky. Paleta a štětec."
"Teda ty jsi dobrá, to mu řeknu," rozchechtala se, i když Martině to nijak vtipné nepřipadalo. "Dvě lásky. Paleta a štětec,"opakovala zálibně. "Škoda že se mezi ně nevejdu. Já ti něco řeknu, Martino. Mě nemiluje, ani co by se za nehet vešlo."
"To nemůžeš vědět. Někteří muži to nedokážou dát najevo. A taky se tě třeba trochu bojí, jsi tak dokonalá." Získávám v lichotkách praxi, sama se v duchu pochválila.
"Ten se tak bojí. Leda o peníze. Ale už jsem s ním skončila. Definitivně. Zavolej mi taxíka, pojedu domů. K své drahé holčičce. Povím jí pohádku…" Natáhla se na postel a okamžitě usnula.
Martina se ji opatrně snažila vzbudit. Natali nevrle zabručela a krkla, bublinky ze šampaňského nijak krásně nevoněly. Asi bude lepší, když dneska své dcerce pohádky vyprávět nebude.
Žádný taxík, vyspí se tady.
A kde budu spát já? Natali ležela napříč postele, která sice byla dost široká, ale Martině se do tělesné intimity jednoho lůžka nechtělo. Napsala na kus papíru, že je nahoře, vzala si baloňák a pantoflíčky a potichu, aby nevzbudila vrátné, kteří spát nesměli, vklouzla do výtahu. V obývacím pokoji se natáhla na pohovku a přikryla se huňatou velbloudí dekou, která byla slabě cítit po Donovi.
Přežila svůj první americký flám. První flám bez Olafa