Po týdnu jsem mu zavolala. Pozvala ho na oběd. A do postele… Rozdíl mezi mnou a bláznem je v tom, že já si svoji nenormálnost alespoň občas uvědomuji. V aféře se Samuelem jsem na ni však lehce pozapomněla. Byl tak jiný, tak divný, tak zvláštní – svůj. Čert mi ho byl dlužen. Strávili jsme spolu dva dny, to je čtyřicet osm hodin, dva tisíce osm set osmdesát minut, sto sedmdesát dva tisíce osm set sekund. Milovali jsme se, pili jsme víno, procházeli se. Bylo mi dobře. Po dlouhé době mi bylo tak zatraceně dobře. Víkend s ním byl jako vystřižený z mého života „před Kamilem“. Byl to víkend bez minulosti, bez budoucnosti. Vykali jsme si. „Pár věcí jsem si o vás zjišťoval, Karlo.“ Prohodil po prvních polibcích. Neptala jsem se, u koho zjišťoval a co zjistil. Skutečnost, že se teď se mnou líbá, znamená, že se buď zeptal někoho, kdo mne má rád, a nebo rád zkouší, riskuje. Což by vzhledem k jeho povolání nebylo až tak zarážející. Chtít zachraňovat fabriky, které Kamil položil, a ještě k tomu s managementem, který po Kamilovi zůstal, je trošku harakiri. „Jsem dost starý na to, abych dokázal odmocnit, co lidé povídají. Nebyl bych s vámi, kdybyste byla špatná.“ Pokračoval, když pochopil, že na pomluvy – dobré, či špatné – se já sama nezeptám. Najednou jsem mu věřila. Když řekl, že nejsem špatná, zavrženíhodná, zkažená, tak jsem mu prostě věřila. Měla bych přestat říkat, že jsem naivní, a konečně si přiznat, že jsem vlastně blbá. Bylo jasné, že tenhle chlap nedělá nic, co opravdu nechce. Svého času si až příliš váží. Teď chce být se mnou. To jediné je pro mne důležité. (Proč pro mne proboha nikdy není důležité, co chci já nebo co budu chtít, jak se budu cítit???) Také jsem si o něm pár věcí zjišťovala. On však nebyl tak průhledný jako já. Své soukromí si úzkostlivě střežil. Málokdo něco věděl. Nicméně říkalo se o něm, že sbírá ženský a že je příležitostně homosexuální. Co ale znamená termín „příležitostná homosexualita“ mi nikdo vysvětlit nedokázal. Já přece také nejsem příležitostně bílá a příležitostně černá! Pokud by ale byly mé informace pravdivé, pak je jasné, proč se do svých padesáti neoženil a nemá žádné děti. „Žije jako král, zemře jako pes.“ Říkává o takových případech můj tatínek. To už by byl třetí teplouš mého života. Tedy bisexuál, abych jim nekřivdila. Proč si vybírají zrovna mne, fakt nechápu. Moje postava chlapa nepřipomíná, ani když se úplně zhasne. Možná hledají extrém. Říkají si, že s někým, kdo je tak prvoplánově ženský, to konečně zafunguje. Nebo si je snad vybírám já? A já jsem ta divná?