Kniha se věnuje vztahům zahraničních majitelů půdy a československého státu v období mezi oběma světovými válkami. Protože cizinci povětšinou šlechtického původu vlastnili v Československu po první světové válce zhruba pětinu veškeré půdy, šlo o skupinu, se kterou bylo třeba počítat při provádění pozemkové reformy. Autoři odpovídají na otázku, do jaké míry se snaha o omezení velkostatků promítala do bilaterálních vztahů Československa s vybranými státy (Německo, Rakousko, Švýcarsko, Velká Británie a Francie) a jak konkrétně byla reforma realizována. Uvádějí důvody, proč jí byly velkostatky vlastněné zahraničními osobami až na výjimky zasaženy poměrně mírně a dále objasňují nezanedbatelné rozdíly v zacházení s majiteli s různou státní příslušností.

Obsah
1. Uvod
2. Pozemková reforma na statcích německých státních příslušníků
3. Pozemková reforma na statcích rakouských státních příslušníků
4. Pozemková reforma na statcích švýcarských státních příslušníků
5. Pozemková reforma na statcích britských státních příslušníků
6. Pozemková reforma na statcích francouzských státních příslušníků
7. Závěr
8. Seznam pramenů a literatury
9. Fotografická příloha