Elegie Pavla Petra tvoří básnický celek, který svým pojetím, šíří a rozmanitostí nemá v současné české poezii podobnost. Sedm elegií, sedm básnických knih, sedm cest na jih, na řecký ostrov přes moře na dosah od Afriky. Každá z těch knih je jiná, pracuje s jinými výrazovými prostředky, jiným rytmem, jinými obrazy. Sedmá, závěrečná kniha cyklu – Eféb směje se mezi jinými slovy – přináší verše mimořádně kondenzované, sevřené, melodicky i rytmicky pevné. Přes mimořádnou vizuální a obrazovou konkrétnost dochází zde básník vyznění často zobecňujícího a shrnujícího. Jako by sbírka nejen něco jedinečného vyslovovala, ale současně i sumarizovala. Texty jsou často krátké, třeba jen šest, sedm veršů, přesto jsou doslova nabity významy. Stěží bychom pro tuto mimořádnou Petrovu sbírku hledali v současné české poezii obdobu. (JAN ŠULC)