V první kapitole je laboratorní medicína zařazena do kontextu medicíny založené na důkazech, je řešena kvalita v laboratorní medicíně, bezpečnost pacienta a význam detekce chyb. Druhá kapitola popisuje vztah mezi analytickou problematikou, indikací a interpretací testů, větší prostor je věnován teorii referenčních intervalů, rozhodovacích limitů a biologické variability. Třetí kapitola popisuje principy použití biomarkerů, jejich silné a slabé stránky, je popsáno hodnocení diagnostické efektivity biomarkerů, význam senzitivity, specifičnosti a použití prediktivních hodnot. Čtvrtá kapitola se zabývá technologií indikace a interpretace laboratorních testů: racionální indikace, použití diagnostických panelů a multiplexů, optimalizace preanalytické fáze, používání různých interpretačních konceptů, role laboratoře v interpretaci a postupy používané klinikem. Pátou kapitolu tvoří seznam běžných klinických biochemických testů, které jsou netradičním způsobem popsány tak, aby popis demonstroval přístupy uvedené v knize; kapitola obsahuje také tipy pro interpretaci – na co nezapomenout, co si uvědomit.
Autoři knihy jsou kliničtí biochemici, předkládají pohled na obecné principy laboratorní diagnostiky a akcentují klinický rozměr oboru. Všechny potřebné údaje soustředili do jednoho celku – manuálu pro využití v běžné laboratorní i klinické praxi. Předkládaná fakta je nutné hodnotit v kontextu a nelze je slepě přejímat, protože jsou obrazem konkrétní doby v konkrétní instituci se specifickou ošetřovanou populací. Principy uvažování by však měly platit obecně.
