A tu právě uprostřed tržiště zapadli Aldarovi oslové do bláta až po půli svých boků. Nešťastníci klesali hloub a hloub a z celého nákladu se zachránil jediný pytlík fazolí. Ráno pak už bylo vidět jen dlouhé uši nebohých zvířat, jak trčí z bahniska. I usedl Šprýmař na kraj tržiště a oddal se smutku a přemítání. Náhodou jel právě v té chvíli kolem bohatý Žanbaj do Samarkandu. Když uviděl Aldara sedět u cesty, přemohla ho zvědavost a zastavil koně:
„Hej, Aldare, proč tu tak sedíš?“
„Buď zdráv, pane! Sedím a odpočívám,“ pravil Šprýmař.
„A co je to za uši, jež tu trčí z bahna?“
„Seju osly,“ na to Aldar.
„Co to žvaníš, mluvko a starosto hlupáků, ty sám jsi dost hodný osel!“
„Právě včera jsem zasel tři.“
„Sít rýži, pšenici, bavlnu, dobrá, to znám. Ale nikdy jsem neslyšel, že by někdo sil osly.“
„Ó, nejctihodnější, pohleď, už ukazují klíčky!“ vzkřikl Aldar a ukázal na oslí uši.
Kniha, kterou držíte v rukou, představuje jedinečnou sbírku 23 středoasijských pohádek, v nichž se orientální důvtip mazaných zlodějíčků, taškářů a šprýmařů střetává s čarokrásným půvabem cizokrajných princezen a zlomyslnost poťouchlých čertů a krvelačných démonů soupeří s bezbřehou mocí urozených chánů a zámožných šáhů.
