Kalandrova kniha přináší kritický a zároveň sympatizující pohled na emancipační snahy Slováků v kontextu procesu formování moderních evropských národů v období nástupu a rozvoje industriální společnosti. Téma se vztahuje k dění v Habsburské říši - zejména v Uherském království - na konci 40. let 19. století.
Záviš Kalandra čtenáři přibližuje úsilí slovenského národa, který v době jara národů, v revoluci 1848-49 vstoupil spolu s ostatními národy habsburského soustátí na práh novodobých mocenskopolitických zápolení o uznání plné národní svébytnosti se všemi právními důsledky, stejně jako o odstranění feudálního útlaku.
V složitém a rozporuplném zápase vystoupili představitelé slovenského národního hnutí (L. Štúr, J. M. Hurban, M. M. Hodža ad.) s progresivním demokratickým programem, s myšlenkou národní rovnoprávnosti a vzájemné snášenlivosti a v obecně politických a sociálních požadavcích daleko předčili vůdčí politickou sílu maďarské revoluce, střední liberální šlechtu (L. Kossuth ad.), s níž se dostali do přímé diference a posléze do ozbrojeného konfliktu.
Kniha vychází k 70. výročí popravy Záviše Kalandry.
