Publikace je věnována plzeňskému rodákovi profesoru Jaroslavu Šafránkovi, jedné z velkých českých osobností. V letech 1948–49 působil jako děkan Lékařské fakulty v Plzni, proto jeden z pavilonů fakulty nese jeho jméno – budova se řadí k nejvýznamnější architektuře města Plzně po druhé světové válce. Současně to byl on, kdo před 85 lety uvedl do provozu první kompletní aparaturu pro vysílání a příjem mechanické televize.
Bývá téměř pravidlem, že význační představitelé různých oborů bilancují své životní zkušenosti či promlouvají k čtenářům formou rozhovorů. Ústředním motivem knihy Rozmluvy ze Šafránku nechce být podrobné vylíčení osobní a profesní kariéry našich významných odborníků, ale sdílení jejich osobních zkušeností se stárnutím a stářím. I proto jsou v knize zastoupeny pouze osobnosti, které již dosáhly pomyslné hranice stáří. Někteří z diskutujících znali profesora Šafránka osobně, jiní jen zprostředkovaně, jedni se věnují problematice stáří z hlediska svého profesního zaměření, druzí mají neprofesní osobní zkušenost. Čtenář tak dostává do ruky knihu plnou životní moudrosti, optimismu, ale i jasně přiznaných pravd vlastního věku. Pestrá mozaika přístupů k životu, která stojí