Ve své vzpomínkové knížce zpracovává ThDr. Jiří Otter, evangelický kazatel a význačný, dnes už emeritní pracovník ústředí církve, své deníkové záznamy, které si vedl za války jako pětadvacetiletý student bohosloví. V květnu 1944 jej spolu s jeho otcem Ebenezerem Otterem, seniorem Plzeňského seniorátu, zatklo ve věži kostela Korandova sboru gestapo. Oba pak byli vězněni na různých místech v „Říši“ až do konce války, kdy věznici v Aichachu poblíž koncentračního tábora Dachau osvobodili Američané. Byla to doba mimořádného dění, píše autor, něco, co se prožije a přežije jen zřídka v životě. A bylo nás podobných mnoho, statisíce. Mnozí vytrpěli mnohem víc než já. A přece se chci pokusit sebrat své vzpomínky a podat je jako svůj příběh, jako osobní dokument pro pozdější dobu, kdy lidé už ani nebudou chtít věřit, že se něco podobného vůbec mohlo dít. Ani v době strádání se tehdejší student bohosloví nezpronevěřil svému poslání: Byl jsem uvězněn jako bohoslovec a diakon evangelické církve –- a snažil jsem se na to nezapomínat za žádných okolností a křesťansky se projevovat i navenek. Tím jsem se zavazoval i k osobní odpovědnosti za svá slova a chování mezi vězni. A ti si mne brzy navykli takového přijímat a očekávat ode mne něco zvláštního. Byl jsem mezi nimi jako výrazný křesťanský spoluvězeň a posléze i jako mladý duchovní pastýř…