Výbor Neviditelné věci přibližuje třetí, současné období tvorby polského básníka Adama Zagajewského, které se datuje přibližně od jeho návratu do vlasti z exilu a z hlediska poetiky se proměňuje jenom mírně. Na intenzitě nabývá motiv paměti. Zagajewski vytváří básnické evokace míst svého dětství, měst, která navštívil, vzpomíná na nejbližší příbuzné, významné umělce i přátele, kteří zemřeli.
Týká se to nejen básnických sbírek Návrat (2003), Antény (2005), Neviditelná ruka (2009) a Asymetrie (2014) obsažených v tomto výboru, ale i řady brilantních klasických i memoárových esejí.
V češtině vyšly Zagajewského básně v samizdatové antologii Slovo a zeď (1987 a 1988, přel. Daniela Lehárová) a v samostatném výboru Vítr ve větvích (2004, přel. Daniela Lehárová, průvodní esej Petr Borkovec).

Adam Zagajewski získal mnoho literárních ocenění, mezi ty nejvýznamnější patří Cena Neustadt (2004), European Poetry Prize (2010) či Cena Heinricha Manna (2015).