Úpadek a pád Římské říše

Úpadek a pád římské říše Edwarda Gibbona je monumentální mistrovské dílo hodné svého velkého tématu, jež dodnes nepřestává udivovat majestátní rétorikou a břitkým vtipem. Gibbon nejenže podává panoramatický obraz společnosti a dějinných událostí, ale jeho vzývání ztracených ctností římské republiky i prvních císařů navíc přesvědčivě evokuje slávu hrdé civilizace univerzálního práva, regionální autonomie a náboženské tolerance. Během dvou staletí od založení Pax Romana (od Augustova vítězství r. 27 př. Kr. do r. 180) zažívali lidé takovou míru osobního bezpečí, prosperity a svobody, jakou předtím nikdy nepoznali. Vždyť asijská impéria byla jen nuznými mocnostmi všeobecného otroctví.
Řím je pro Gibbona předobrazem osvícenské budoucnosti rozumu a snášenlivé společnosti – lidé tenkrát všechny náboženské kulty „považovali za stejně oprávněné, filozofové za stejně klamné a úřady za stejně užitečné.”
Dnešní evropské dědice Říma ovšem fascinuje především výstižný popis rozkladu a vědomí, že nejen každé impérium, ale i každá civilizace je smrtelná. A v úpadku římské společnosti skutečně nacházíme všechny symptomy současnosti: dekadenci, ztrátu osobních a občanských ctností včetně vlastenectví, nízkou porodnost, korupci právníků i práva, sociální politiku provozovanou uplácením římské chudiny („chléb a hry“), nezastavitelný růst daní a byrokracie, zánik střední vrstvy, zubožení drobných zemědělců a vznik astronomicky bohatých latifundistů bez vztahu k obecnému dobru, pozdější manicheistické pohrdání vezdejším životem a křesťanskou nevraživost vůči státní moci (Augustin), konec branné povinnosti a nakonec i vládu kariérní armády, jež si vypomáhala germánskými žoldáky. Mocnou říši politicky a ekonomicky oslabilo postupující rozšiřování, takže se rozdělila na dvě části. Nakonec ji zahubila kompromisní politika vůči nepřátelským imigrantům. Nedokázala je vstřebat, nepochopila závažnost problému a uplatňovala pomýlená opatření, například zakázala smíšená manželství.
Gibbon napsal první svazek svých dějin v době zrodu americké republiky, jež byla inspirována Římem, a v těchto souvislostech cituje Benjamina Franklina: ”Nedokážeme-li záviset jeden na druhém, bude každý z nás viset zvlášť.” Nepochybné memento mori našich časů.