Tak si mě konečně všiml Casanova s tučnou šrajtoflí. Jupí! Prvotnímu šoku, že mě - moderní single ženskou, potkal osud Popelky, jsem ráda propadla. Přebírání hrachu od popelu – mravenčí práce pro nejotrlejší – se, zdá se, podařila! Zprvu jsem mu dělala pomyšlení, konejšivé zázemí, stlala postele a zasypávala ji růžovými lístky. Romantika jak vyšitá! Jenomže pan dokonalý všechno prosté od sebe odrážel, jako by byl pingpongový stůl. Pozdě, já v tom už jela, protože velká zamilovanost není nic nevysvětlitelného, proto se nevysvětluje, nemá žádné důvody, jen obyčejně je. Neuvědomila jsem si, že chlap, který má všechno, bude chtít ještě něco.
Moc.
Ujištění o nepostradatelnosti. Z vysněného milionáře se vyklubal obyčejný lhář prolhaný. Medový lhář měl zalepená ústa od sladkých slov a z kapes třepal vize splněných pětiletek a zářivých desetiletek. Poznávací znamením mi mělo být, že neposlušní muži mají hodně ctitelek, ještě víc milenek a několik bývalých manželek – prostě - chlap, který voní po penězích, má jednu podstatnou přitažlivost navíc. Pokud lapenou ženu lhářova neposlušnost nevyděsí hned v počátku a nevezme nohy na ramena, vzniká příběh, který by nevymyslel sebelepší spisovatel.