Po řadě vydaných próz z 50. a 60. let, které měly Arno Schmidta (1914–1979) představit českému čtenáři již v poněkud vyzrálejší podobě, přicházejí další texty z počátku 60. let, v nichž jsou patrné typické stylistické zvláštnosti a autorův osobitý přístup k jazyku. V kratších rozmarných textech plných nápadů Schmidt bohatě využívá rozmanitých gagů, triků, vtipu a slovních hříček doprovázených jeho neodmyslitelným sarkasmem.