Cílem monografie je připravit kritickou edici a shrnutí církevně právního pojednání Processus iudiciarius secundum stilum Pragense Mikuláše Puchníka, generálního vikáře pražské arcidiecéze a zvoleného arcibiskupa pražského, a zasadit je do kontextu kanonického práva sklonku 14. a počátku 15. století. Puchníkův spis patří k žánru ordines iudicarii, které byly velmi častým a rozšířeným typem církevně právní literatury po celý evropský středověk. Zkoumané pojednání pochází z devadesátých let 14. století (dosud je známo 15 rukopisů ve 12 knihovnách), a jak dokládá řada zachovaných rukopisů v evropských knihovnách, bylo velmi užitečnou teoretickou a praktickou příručkou procesního práva, užívanou nejen studenty, ale i arcidiecézním klérem, stejně jako žalobci a obhájci.
Monografie sestává z Puchníkova životopisu, církevně právního, paleografického a kodikologického rozboru díla a z jeho kritické edice, zahrnující čtyři rukopisy ze 14. století (výchozím textem je rukopis označovaný jako Mnichov 677).