Publikace se zabývá otázkou, zda má být peněžitá sankce přiměřená k majetku pachatele. Úvodní kapitola se věnuje jak filozofickým aspektům této otázky, tak různými řešeními, která nabízí např. směr právo a ekonomie. Detailně je pak rozebírána koncepce Pata O’Malleyho, který dělí pokuty na trestní a regulatorní. Z tohoto rozdělení pak vychází teoretické odlišení toho, zda má být peněžitá sankce přiměřená k majetku pachatele, či nikoli.
V následující kapitole je rozebrána judikatura ÚS, NSS a NS týkající se likvidační povahy pokuty. Na základě rozboru judikatury Nejvyššího správního soudu je rovněž navržen základní postup v cheatsheetu, kterým se dá jednoduše řídit při rozhodování o likvidační povaze pokuty.
Další kapitola obsahuje analýzu ukládání peněžitých trestů z hlediska jejich vztahu k majetku pachatele českými soudy. Je rozebrána teorie, která stojí za konceptem denních pokut.
Autor provedl podrobnou analýzu ukládání peněžitých trestů uložených na dvou okresních soudech podle nové úpravy denních pokut. Tato analýza pak dokazuje, že koncept denních pokut nebyl v ČR dosud soudci akceptován. (Výsledkem této analýzy je mimo jiné to, že byť bohatší dostávají vyšší peněžité tresty než chudší, relativně k příjmu jsou trestáni výrazně mírněji.)
Kapitola obsahuje také analýzu přezkoumání úprav denních pokut ve všech zemích Evropy, včetně toho, co je problematické na české úpravě, a návrhů co a jak by se mělo změnit.
Poslední kapitola se zabývá otázkou, kdy a jak je vhodné zohlednit majetkové poměry pachatele ve správním právu trestním. Jako správný příklad je vyzdvižena nová metodika Ministerstva spravedlnosti týkající se trestání insolvenčních správců.
Tato kniha tak poskytuje nejen ucelený obrázek o problémech ukládání peněžitých sankcí vzhledem k majetku pachatelů v českém trestním i správním právu, ale nabízí i konkrétní způsoby, jak tyto problémy napravit.
Kniha je určena širokému publiku – trestním a správním soudcům, zaměstnancům státní správy, akademikům a ideálně i legislativcům.
