Monografie analyzuje a popisuje problematiku nácviku vědecké prezentace, konkrétně ústního a písemného referátu, a to v rámci společného základu neoborových studentů při hodinách němčiny na české vysoké škole.
Hlavním cílem jazykové výuky by měla být v současné době pro absolventa vysoké školy schopnost připravit ústní referát a přednést jej na semináři či konferenci, obhájit v něm, případně v následné diskusi, vlastní názor a sestylizovat na jeho základě příspěvek do sborníku. Jen za této podmínky je možné prezentovat v zahraničí výsledky výzkumu českých odborných pracovišť tak, aby "nezapadly", nýbrž byly na mezinárodní úrovni dále rozvíjeny, případně finančně podpořeny. Kultivovaný, přesný a jednoznačný jazykový projev je žádoucí i pro prezentaci nejrůznějších projektů, které se předkládají k posouzení v písemné podobě a u nichž je nepostradatelná ústní obhajoba.
Tyto požadavky kladou vysoké nároky na práci učitele i studentů. Obě strany si musí být vědomy toho, že není zcela samozřejmé, že student, který poměrně dobře ovládá německou gramatiku a základní a odbornou slovní zásobu, také vhodně stylizuje a je schopen vystoupit před posluchače.