Komisař Durman je sympatický prasák vyšetřující sérii bizarních vražd. Hodně času však věnuje ženským vnadám, dobré krmi či zrzavému moku. Ostatně celá tato staropražská... Číst víc
Vycházíme z průměrného údaje o rychlosti čtení 230 slov za minutu, od knihy ke knize a od čtenáře ke čtenáři se to však může lišit.
Komisař Durman je sympatický prasák vyšetřující sérii bizarních vražd. Hodně času však věnuje ženským vnadám, dobré krmi či zrzavému moku. Ostatně celá tato staropražská detektivka působí opulentně: zažijete v ní honičku... Číst víc
Komisař Durman je sympatický prasák vyšetřující sérii bizarních vražd. Hodně času však věnuje ženským vnadám, dobré krmi či zrzavému moku. Ostatně celá tato staropražská detektivka působí opulentně: zažijete v ní honičku na střechách ghetta, navštívíte nejstarší pražský bordel, s císařem Maxmiliánem si odskočíte do Mexika a v proslulém pouličním Kandelábru si pochutnáte na jehněčím srdíčku „nadívaném do jedné komory frikasé z jater a do druhé z brzlíku“. Všechno možná působí starosvětsky, ale píše se nešťastný rok 1866: rok války Němců s Němci, jímž symbolicky počíná moderní nacionalismus a jiné -ismy, komunismus nevyjímaje. Durman má sice před sebou ještě pět zdánlivě idylických desetiletí, žije však zároveň v době, kdy se rozorávají mohyly a parní mlýny melou kosti starých bojovníků na spodium pro cukrovary. A ten bílý prášek je již drogou naší doby.
Jedno je pro mě jisté: Stančík vytvořil nejpražštější knihu současnosti, a kdyby dnes psal Angelo Maria Ripellino novou Magickou Prahu, nemohl by tento majstrštyk v pojednání o pražské literatuře pominout. (Bogdan Trojak)
Máte o knize více informací než je na této stránce nebo jste našli chybu? Budeme vám velmi vděční, když nám pomůžete s doplněním informací na našich stránkách.
Hodnocení
4,4 / 5
4
2
1
0
0
Čtenářské recenze
Ľubomír Masarovič
Ověřený nákup
17.1.2026
Recenzia
Vynikajúce, zázrak. Dnes by som povedal, že je to dielo A.I. . Ale ono nie je. Vynikajúca kniha. Rozkoš pre uši. Tie kombinácie, tie slová, ten príbeh. Zábava a poučenie zároveň.
Jan Hübsch
Ověřený zákazník
15.4.2016
Vraždy, erotika, mystično. Vše v jedné knize
Petr Stančík napsal knihu s níž se zařadil, již natrvalo, mezi nejzajímavější české autory současnosti. Jeho román, je poctou brakové literatuře, ale i samotné, matičce stověžaté - Praze.
Autor dříve publikující pod pseudonymem Odillo Stradický ze Strdic si pro svůj nejnovější text vybral poměrně složitý název, nicméně již tímto dokáže plně zaujmout. Mlýn na mumie, aneb převratné odhalení komisaře Durmana je románem plným bizarních vražd, erotiky, mystična a v neposlední řadě autorovi vlastní nadsázky.
Děj se vrací do roku 1866, těsně před válku Prusko-rakouskou válku. Stančík mísí čistou fabulaci, historické reálie a až encyklopedickou znalost Prahy dané doby. Přimíchal do něho však také plno metafor a odkazů.
Kniha je orámovaná jednotícím příběh komisaře Durmana, jenž vyšetřuje řádění prvního sériového vraha v českých zemích. S případem mu pomáhá jeho přítel, soukromý detektiv, Egon Alter a celé vyšetřování se naopak snaží zhatit í kolega z pražské kriminálky Hnuy.
Stančík vše propojuje s několika tematickými rovinami. S bezmeznou zamilovaností svého hrdiny, který holduje alkoholu, nejvybranějším pokrmům, ale také i lehkým ženštinám, jichž je ve Stančíkově podání Prahy všude plno.
Jelikož se mu vraha nedaří vypátrat je vyslán ke konzultaci a odborné pomoci za kolegy do Paříže, kde mají se sériovými vrahy více zkušeností. Ty sbírá komisař hlavně během návštěv pařížských bordelů, z nichž přiveze pro české nevěstky novinku v podobě orálního sexu.
To ale není zdaleka vše. Stančík na sebe vrství přesná historická fakta, která méně či více ovlivní příběh komisaře Durmana. Ten tedy pomáhá samotnému rakouskému císaři, potažmo Praze, oddálit začátek a poté naopak následky Prusko-rakouské války, seznámí se s Janem Nerudou i jeho sílícím antisemitismem, na vlastní oči uvidí premiéru opery Braniboři v Čechách a následně povečeří s Bedřichem Smetanou nebo se dokonce utká v šermu se samotným zakladatelem Sokola Miroslavem Tyršem.
Stančík skvěle míchá uvěřitelné s neuvěřitelným. Čtenáři popisuje v jednu chvíli realistický popis fungování pražské kriminálky, aby v zápětí přešel do fantaskní až mystické roviny. V příběhu nechybí například mluvící vrány, kovová mechanická figurka, co píše vzkazy, či mandragora samotného císaře Rudolfa II., jež komisaře navede na správnou cestu k odhalení vraha. Fantazii Petra Stančíka se nezajídá ani různých vynálezů hodných Julesa Verna. Durman se tak setká s „myslotočem“, „strojem na prádlo“, ale i s „létajícím strojem“, vytvořeným předchůdcem známého Jana Tleskače.
Největší síla knihy tkví ve Stančíkově poetice a v proudu vyprávění. Rozhodl se pro vyprávění z pohledu vševidoucího vypravěče. Jeho pohled je totiž tím jediným, který široce rozkročený děj dokáže udržet pohromadě. Kniha se čte lehce, stránky plynou jedna za druhou v rychlém toku, ovšem samotnému autorovi při psaní určitě lehko nebylo. Zakomponovat do děje a do vět tolik odkazů, metafor a historických souvislostí vyžadovalo velké soustředění a odbornou erudici. Vším tím však umocnil čtenářův prožitek a vytvořil mu před očima doslova magický svět.
Dobou, ve které se Mlýn na mumie odehrává a popisem židovských ghett i bizarních vražd připomíná knihu Miloše Urbana Lord Mord. Urban však sází na napětí a hutnou tíživou atmosféru, Stančík naopak na humor a bezbřehou fantazii. Ve Stančíkově podání je Praha devatenáctého století živá a plastická. Stančík má text pevně v rukou. Neváhá tak v dobu, kdy se děj tváří vážně nenápadně vložit vsuvku, jíž vše zase odlehčí.
Nejcennější na Stančíkově románovém debutu je však narace, hra se slovy a poetika. V tomto ohledu připomíná jinou knihu Miloše Urbana. A to ceněnou knihu právě díky těmto atributům, tedy Hastrmana. Při čtení Mlýnu na mumie má čtenář dojem, jako by četl knihu opravdu vzniklou v devatenáctém století. Jazykově je kniha na vysoké úrovni. Je plna archaismů, slovních hříček a každá kapitola je navíc uvozena aforismy smyšleného řádu Ordo Novi Ordinis, jenž mají pro uvozující kapitolu z hlediska atmosféry a tématu základní význam.
Stančíkovy použité propriety, jako jsou bizarní vraždy upomínající na smrti světců, kulinářské zázraky, jako je například vepřová hlava pečená zevnitř, či ježek na cikánský způsob, ale i netopýří frikasé se šalvějí, nebo uzená panda a neustálé pití všemožných alkoholů i návštěvy různých hampejzů doslova naznačuje, že je kniha pouhou mainstreamovou až béčkovou knihou s dobrodružnou detektivní linií. Po hlubším ponoření do příběhu však čtenář postupně zjistí, že je plna různých žánrů a vlivů, jimiž se autor nechal ovlivnit.
I přes svoji ošemetnost je autorova ambice historické detektivní grotesky s přesahem skvěle dotáhnuta do konce. A to hlavně díky tomu, že i přes humor a lehkost, s kterou je příběh vyprávěn je hlavním nosným kamenem společensko-dějepisná erudice.
Petr Stančík napsal knihu, která svou opulentností a poetikou nemá v české literatuře přinejmenším posledních pěti let obdoby. Dá se číst, jako detektivka, literární bedekr po pražských hospodách a bordelech, ale i jako historický či fantaskní román. Autor se nezaobírá žánrovou čistotou a kupodivu to naprosto v pořádku funguje a o to více se stává jednotným jeho vlastní styl. Pro svoji pestrobarevnost a samotný název bude čtenáře vždy nejprve odkazovat k laciným žánrům. Při jeho čtení je však více než jasné, že by byla obrovská škoda ho takto škatulkovat, protože kniha nabízí mnohem hlubší a originální rozměr.
Nakladatelství Druhé město vydává knihy od začátku roku 2006. Jeho majitelem je Martin Reiner (dříve Pluháček), nakladatelství sídlí v Brně. Druhé město nahradilo na vydavatelském trhu zaniklý Petrov. Petrovu, který působil na české scéně patnáct let a postupně se stal jedním z nejvýznamnějších českých nakladatelství, se Druhé město podobá ediční skladbou, orientovanou na původní českou tvorbu. Liší se především rozsahem produkce, která je asi čtvrtinová, a také tím, že se soustředí výhradně na vydávání knih. Mezi nejvýznamnější autory tohoto nakladatelství patří kupříkladu Evžen Boček a Michal Viewegh.
Víte o novém čtenářském profilu?
Chtěli byste si prohlédnout všechny své recenze na jednom místě a podělit se o ně s ostatními čtenáři? Aktivujte si čtenářský profil, kde můžete zvyšovat svou knihomolskou úroveň.
V tajemstvích je síla. A ta síla slábne, když se o ně někdo rozdělí, takže je nejlepší, když se tajemství udržují, a udržují se pořádně. Když se o tajemství podělíš, o opravdová tajemství, o ta důležitá, dokonce jen s jedním jediným člověkem, změní je to. Když si je napíšeš, je to ještě horší, protože se nedá odhadnout, kolik lidí je uvidí na papíře, ať jsi s tím sebeopatrnější. Takže když už máš tajemství, je opravdu nejlepší je udržovat, jak pro jejich vlastní dobro, tak pro tvoje.
