Všechno, co svrbí, jednou svrbět přestane

Přečtená

"Šprtání versus maskování uhrů, faldů a komplexů – v tom tkví podstata mého -náctiletého života. Takhle jsem si to gymplácký mládí nepředstavovala...“ Po úspěšném „základoškoláckém“ vyprávění „Veškerá podobnost a jiné kotrmelce“ (2001) přivádí znovu autorka na románovou scénu svou svébytnou hrdinku Annu Pišťárovou. V průběhu čtyřletého období se dospívající studentka Anina konfrontuje s ne vždy jednoduchou realitou, bezhlavou zamilovaností, pubertální náladovostí, komickou trapností, nárazovou ambiciózností, svéráznými mezilidskými vztahy, choulostivým politickým kontextem a v klokotu každodennosti pátrá po nevšednosti. Jedná se o vtipný i dojemný, groteskní i hluboký, především však jadrný text, během kterého se čtenář s Aninou překlene sérií pikantních zkoušek sebevědomí i svědomí, až k famózní maturitní „zkoušce z dospělosti“.

Konec 80. let minulého století – pranýřovaná doba, jež nicméně představuje jediné mládí, které generace dnešních třicátníků měla a nemůže jej než přijmout jako takové. K čemuž právě mimořádná kniha Všechno co svrbí, jednou svrbět přestane výrazně přispívá. Vždyť: „Nač se hrnout do nějakých -cetilet – a nedejbože – -sátilet, když v -nácti mi je tak hezky?"