Pnin
Příběh Timofeje Pavloviče Pnina a jeho hořce komické konfrontace s americkým akademickým prostředím i se západním světem vůbec patří k Nabokovovým čtenářsky nejvděčnějším dílům. Číst víc
Příběh Timofeje Pavloviče Pnina a jeho hořce komické konfrontace s americkým akademickým prostředím i se západním světem vůbec patří k Nabokovovým čtenářsky nejvděčnějším dílům. Číst víc
Našli jste nepřesnosti? Dejte nám, prosím, vědět!
Americká pouť ruského dobráka
Román Pnin vyšel v originálu (anglickém) hned po Lolitě a je po této stránce nečekanou „oddychovkou“. V nenápadném, nevzrušivém příběhu ruského emigranta Timofeje Pnina, vyučujícího rusistiku na americké univerzitě, se nezračí nic ze životní blouznivosti a fatality Lolity. Jak se praví v doslovu, román je vlastně nejveselejší Nabokovovou knihou vůbec. Postarší ruský intelektuál Pnin je líčen jako sympaticky nešikovný outsider hektického amerického života. Dojemně nostalgický náhled na Pninův život podtrhuje jeho dobrácká neschopnost zařídit se v životě podle svého (trampoty s manželstvím), dále jeho poněkud kuriózní požadavky na bydlení (problémy s akustikou pokoje) atd. Pninova angličtina je nemotorná, zato roztomilá, vyvolává lehounký posměch, ale též náklonnost.
Pnin naprosto nezapadá do struktury amerického školství, vědy, amerického života vůbec. Přednáší na zapadlé univerzitě o ruské literatuře a největším potěšením je mu pateticky rozprávět o Puškinovi a Tolstém. Přitroublí studentíci sice jeho ryze ruské rozmary (a ruskou povahu) nechápou, ale považují je (a ji) za známku odborné fundovanosti. Román Pnin je tedy zároveň groteskní karikaturou a zároveň lidskou poklonou...
...Pro zkoumavého čtenáře-detektiva bude asi nejzajímavější to, že knihu může číst jako systém intertextových poukazů, zakódovaných nenápadně do příběhu. To je pro Nabokova (a pro celou moderní prózu – třeba Kundera) typické. Například motiv veverky, která vystupuje vždy v nějakých vyhraněných situacích, může sloužit jako takové vodítko. V románu je však schováno odkazů a stop ažaž.
Pnin může posloužit jako četba do vlaku nebo jako „víkendovka“ na chatě. Kdo ale chce víc, klidně může sledovat komplikovanou vnitřní strukturu souvislostí. Čtenáři, vyber si!
Petr Zapletal, převzato z www.pauza.cz
Vladimir Nabokov (celým jménem Vladimir Vladimirovič Nabokov) byl americký spisovatel a literární kritik ruského původu. Už méně lidí ho zná jako entomologa (lepidopterologa), který spolupracovat a osobně se poznal s mnoha významnými entomology světa. Nějaký čas byl také učitelem tenisu. Kromě toho byl i vášnivý a velmi dobrý šachista. Pocházel z velmi dobře situované šlechtické rodiny, což mu umožnilo získat kvalitní vzdělání. Vystudoval francouzskou a ruskou literaturu na univerzitě v Cambridgi. Žil v Berlíně, Paříži a před německou okupací se uchýlil do USA, kde překládal působil na Wellesley College. V roce 1960 se přestěhoval do švýcarského Montreux. Nabokov je spisovatel prozaický i poetický. Jeho lyrická poezie je ovlivněna expresionismem a symbolismem. Zabýval se problematikou odcizení a politickým a intelektuálním životem emigrantů. Zejména ve svých pozdějších dílech často používal ironii a parodii. Nabokovovo nejznámějším románem dosud zůstává Lolita, kterou dokončil v roce 1953. Žádné nakladatelství ji však kvůli šokujícímu příběhu nechtělo vydat. Se spoluprací souhlasilo až o dva roky později francouzské nakladatelství Olympia Press. Tato kniha byla i přesto v Británii a ve Francii dlouho zakázaná. Dnes je uznávaná jako jedna z nejlepších světových románů. Mezi další Nabokovova díla patří například Pnin, Dar, Čaroděj, Bledý oheň či Ada aneb Žár.
Nakladatel Josef Paseka, literární postava z Krvavého románu výtvarníka a spisovatele Josefa Váchala, inspiroval v roce 1989 Ladislava Horáčka nikoliv k založení podniku zaměřeného na vydávání „obluzenin národa českého“, ale k pojmenování jednoho z prvních soukromých nakladatelství po listopadové revoluci. Na Krvavý román, který se stal první knihou z produkce Paseky, navázalo postupem času mnoho dalších Váchalových děl, včetně Šumavy umírající a romantické, co do rozměrů druhé největší české knihy všech dob.
V devadesátých letech 20. století se v edičním profilu Paseky etablovala především historická literatura. Nejambicióznějším projektem z této oblasti je dodnes edice Velké dějiny zemí Koruny české, historicky první vydání kompletních dějin českých zemí od počátků po rok 1945. Celá řada renomovaných historiků, kteří se autorsky podíleli na „Velkých dějinách“, publikovala v Pasece i další knihy věnované nejrůznějším tématům a osobnostem českých i světových dějin.
Od svého založení až do současnosti vydává nakladatelství i prózy úspěšného českého spisovatele Petra Šabacha. Velký ohlas zaznamenaly také knihy Květy Legátové Želary a Jozova Hanule, jež dosáhly velkého úspěchu i v zahraničí. Mezi kmenové autory patří rovněž básník Pavel Šrut, který mimo jiné napsal a společně s výtvarnicí Galinou Miklínovou v Pasece publikoval oblíbené dětské knihy o Lichožroutech (ocenění Magnesia Litera – kniha desetiletí). Významným počinem nakladatelství je nové, doplněné vydání spisů básníka Vladimíra Holana.
V současné době nabízí Paseka široké spektrum knih různých žánrů. V oblasti překladové literatury pokračuje v projektu souborného vydání díla Vladimira Nabokova, dlouhodobě se věnuje řadě předních světových prozaiků (Alice Munroová, Amos Oz, Salman Rushdie, Roberto Saviano, W. G. Sebald, Steve Sem-Sandberg, Ljudmila Ulická, John Updike aj.) a v posledních letech představuje rovněž řadu nových současných autorů zejména evropských literatur.
Důležitou součást produkce nakladatelství tvoří knihy z oblasti překladové non-fiction. Výrazný ohlas v této sféře v poslední době zaznamenaly knihy amerického akademika a investičního poradce Nassima Nicholase Taleba (Černá labuť, Zrádná nahodilost), k nejúspěšnějším popularizátorům exaktních věd patří již tradičně Brian Greene a John D. Barrow.
Nakladatelství Paseka patří dnes v ČR mezi středně velké nakladatelské domy. Vydává kolem sedmdesáti nových překladových i původních českých titulů ročně, pořádá výstavy a autorská čtení. Do roku 2016 také provozovalo litomyšlské Portmoneum, které je teď majetkem Pardubického kraje. Mnoho knih a autorů Paseky bylo oceněno domácími i zahraničními cenami. I přes výraznou proměnu nakladatelského profilu a rozšíření celkového edičního záběru na současnou českou i překladovou prózu, dětské knihy, kvalitní publicistiku a další žánry zůstává Paseka věrná svým „váchalovským“ základům.
„Na dětství nemám jedinou šťastnou vzpomínku. Tím nechci říct, že jsem během těch let nikdy nezakusil pocit štěstí nebo radosti. Utrpení je zkrátka totalitní: vše, co se vymyká jeho záběru, vymaže. “