Když se králík znovu ukázal, Alenka se k němu rozběhla. Dorazila ke křoví právě včas, aby ho zahlédla, jak mizí v temné noře a nespokojeně bručí: „Jemine! Jemine! Je pozdě!“ Alenka se bez váhání přikrčila a vyrazila úzkou norou za prchajícím králíkem. Náhle jakoby se země pod ní propadla – padala do hluboké temné jámy! Nedokázala si představit, co ji tam dole čeká.