Příběh hraničářské rodiny kvakerů z Pensylvánie 18. století. Čtenář proniká se svými hrdiny, včetně čtrnáctiletého Benjamina Gilberta, do drsné divočiny indiánského teritoria, kde se musí přizpůsobit potřebám, tradicím a zvykům kmene Seneků. Jejich typ civilizace je sice jiný, ale není prost lidských hodnot a citů jako je statečnost, vytrvalost, přátelství či láska.
Kromě dobrodružství je kniha plná i zasvěcených etnografických informací a poznámkového aparátu.
Sága rodiny Gilbertů, kvakerů z Pensylvánie, kteří byli uneseni komandem Irokézů do lesů jižně jezera Ontario. Stalo se po roce 1780, rok poté, co na Washingtonův rozkaz zničila vojska generála Sullivana jejich zemi. Kniha – historická povídka – popisuje život zajatců ve vesnicích kmene Seneků na řece Genese a u Erijského jezera, kteří se postupně přes britskou pevnost Niagaru dostávají zpět do civilizace. Mladému Benjaminu Gilbertovi se však mezi indiány zalíbí, neboť jeho otčímem se stane významný náčelník. Ben odchází dál na západ s tlupou Caughnawagů a v bájné vlasti již vymřelého kmene Attawandaronů prožívá svá dobrodružství. Tady se také seznamuje s krásnou Huronkou, která mu nezůstane lhostejná.
Autor volně sleduje skutečné příběhy hraničářů nedlouho po vítězství amerických kolonií a seznamuje čtenáře s řadou zapomenutých osobností a historických událostí, jakou bylo například i vyvraždění Gnadenhűttenu, delawarské vesnice moravských bratří, vojskem plukovníka Williama Crawforda a jeho spravedlivý tragický skon u řeky Sandusky.
V dramatickém vyústění příběhu bílého Seneky nalezne čtenář nakonec i odpověď na otázku, zda se Ben Gilbert vrátí do světa bílých lidí.
Svůj text, který před lety vycházel na pokračování v časopise Wampun Neskenonu, zhodnotil autor o poznatky z etnografie irokézských indiánů východních lesů a jezer, málo známých čtenářům knih Jamese Fenimora Coopera.
Publikaci doplňují mapky a kresby malíře Jana Hory.