Předkládaná publikace reflektuje na rostoucí nutnost zkoumání právních a obchodně-podnikatelských aspektů v souvislosti s provozováním sportovní činnosti, je zaměřena zejména na profesionálního sportovce kolektivních sportů, konkrétně na jedno sportovní odvětví - profesionální fotbal.
První kapitola představuje teoretický úvod do zkoumané problematiky, který autor pokládal za nezbytný, aby došlo k objasnění základních vztahů, souvislostí a specifik sportu. Kapitola poukazuje na rostoucí míru zásahů obecných právních norem do sportu a na charakteristické rysy ekonomického pohledu na činnost sportovce a regulace sportovních soutěží.
Druhá kapitola má výrazně právní zaměření, její podstatná část analyzuje sportovce v kontextu práva ES. To jednoznačně podřadilo profesionálního sportovce kolektivních sportů pracovněprávní úpravě. Zbývající část kapitoly se věnuje postavení sportovce v právním řádu ČR, z analýzy vyplývá poněkud nesystematický a pasivní přístup ze strany státu. Právní úprava postavení sportovců kolektivních sportů je v současnosti jednak v rozporu s některými tuzemskými právními normami, např. zákonem o zaměstnanosti, navíc je i v kontextu standardů běžných v zemích EU nezvyklá.
Kapitola třetí se soustřeďuje na posouzení komerčního využívání sportovců v rámci personal sponzoringu, identifikuje sportovce jako nositele osobité image, která je atraktivní pro využívání v rámci komunikační strategie firem. Sportovci si začínají rovněž uvědomovat hodnotu svých osobnostních práv a hledají cesty jejich finančního zhodnocení a možnosti ochrany proti zneužívání.
Dále je analyzován profesionální fotbal, zejména současný regulační systém, platy jednotlivých fotbalistů a smluvní úprava. Autor porovnává daňové břemeno fotbalistů v ČR a ve vybraných zemích EU. V závěru kapitoly se vyjadřuje k hlavnímu cíli práce, kterým bylo stanovení, zda pohlížet z teoretického hlediska na profesionálního kolektivního sportovce jako na nezávislou osobu anebo zaměstnance klubu. Vyjadřuje se pro zaměstnanecký status a sjednocení naší úpravy s evropskými standardy.
Poslední kapitola sleduje vedlejší cíl práce - analýzu právní ochrany sportovce v ČR. Sportovní spolky se snaží o vyloučení obecných soudů z rozhodování v oblasti sportu a zachování maximální možné míry autonomie. Soudy obecné plní v praxi spíše funkci subsidiární, nelze je však z rozhodování vyloučit. Přesto nejsou v ČR téměř využívány. Přesunutí pravomocí na specializované rozhodčí tribunály odráží potřebu po rychlém a účinném řešení sporů ve sportu. V rámci uplatňování svých práv nemají sportovci v ČR srovnatelné podmínky s některými dalšími zeměmi, zejména s Německem.
V závěru jsou vyslovena některá konkrétní praktická doporučení, zejména vytvoření prostředí pro podřazení kolektivních sportovců pracovněprávním vztahům a ustanovení nezávislého rozhodčího sportovního tribunálu v ČR.
