Na paměť mým smutným courám

Příběh novely, umístěné do kolumbijského města na karibském pobřeží, vypráví či spíše sepisuje jako "paměť" v poněkud starobylém smyslu slova její protagonista: starý mládenec, profesí hudební kritik a nedělní fejetonista místních novin, učenec a filozof, jak je místními lidmi občas nazýván, který celý život pěstoval pouze účelové erotické vztahy. Ke svým devadesátinám se rozhodne dopřát si zvláštní dárek, strávit noc s pannou. Nezletilou pannu, přišívačku knoflíků, mu skutečně obstará majitelka místního nevěstince Rosa Cabarcasová, jeho dlouholetá známá. K očekávanému vývoji však nedojde - učený muž dochází za objednanou panenkou do "pokoutního domu" takřka každou noc, avšak dívka se nikdy neprobouzí ze skutečného nebo předstíraného spánku
García Márquez neobvykle používá ich-formu i trochu jiný styl, než na jaký je u něj čtenář zvyklý. Důvěrně známá jsou však témata, jimiž se zaobírá: stáří, paměť, samota a láska, život v přístavním městě. Autorova literární hříčka, nové prozaické dílo po deseti letech, má také podobně pohádkové vyústění jako jeho stěžejní romány.