Večerní sláva Wiederhausera

Psychologicko-filozofický příběh na pomezí mimetického textu a lehké perzifláže potěší a pobaví nejen ctitele Maupassanta, Sartra či Ladislava Klímy. Ve vyprávění životních osudů hlavní postavy Tomáše, odkrývajícího a reflektujícího s cynickou sebeironií a šokující otevřeností v průběhu rodinného večírku své hvězdné, trapné i fatálně tragické zážitky z minulých let, kdy o něm příbuzní nic nevěděli, nalézáme celou řadu odkazů a ozvěn klasiků světové beletrie i filozofie, kteří ve své době bořili zažité konvence a překračovali společenská tabu. A i díky silně archaizované stylistice má čtenář občas pocit, jako by se propadl mezi řádky hluboko časem, a to nejen mezi literární bouřliváky na přelomu 19. a 20. století, ale možná i ještě dále, až kamsi do časů Nebezpečných známostí Choderlose de Laclose či libertinsko-filozofických hrátek markýze de Sade…