České verze Cervantesova Dona Quijota stopují překlady, úpravy i intelektuální krádeže textu slavného románu od první adaptace z roku 1864 přes první převody z let 1866 a 1868 až ke klasické úpravě J. Johna (1940), k poslednímu překladu Z. Šmída (1952) a k adaptacím z nedávných let. Hispanista Miloslav Uličný též objevil zcela neznámé úpravy, jejichž autoři beze studu zkopírovali valnou část textů předešlých překladatelů, a doložil, že i v dalších případech „překladatelé“ vydatně „nahlíželi“ do řešení svých předchůdců.

Závěr knihy je vyhrazen rozsáhlé rekapitulaci ve španělštině.