Vydejte se po stopách československých dějin a prožijte znovu roky 1958, 1968 a 1978.
Můj rok 1958: Nenápadný, ale důležitý. Tak by se dal stručně charakterizovat rok 1958. Žádná mimořádně převratná událost naši zemi nepostihla, ale ti, kteří jej pamatují, o něm mluví jako o prvním roce, kdy začal být ve společnosti cítit aspoň mírný závan svobody. Ti, kteří se v tomto roce narodili, vkročili do světa, který se sice pomalu, ale přeci jen zlepšoval. Trvalo to do jejich desátých narozenin. Jaký tedy byl rok, ve kterém Československo slavilo velký úspěch na výstavě Expo 58 v Bruselu? Svět se po válce vzpamatoval z nejhoršího a lidé začínají zase naplno žít. I v Československu doznívají nejhorší excesy ranných padesátých let. Domovní důvěrníci, fronty před obchody a budovatelská hesla kam se podíváš jsou sice stále běžnou realitou, ale kultura už se nadechuje k obrovskému rozmachu, který se naplno rozvine v následujících několika letech. Lidé začínají pošilhávat po luxusu – móda a kosmetika přestávají být tabu a Pražanky si dokonce mohou nechat ušít prádlo na míru. Prodej fotografií spoře oděné Giny Lollobrigidy či Marilyn Monroe sice uvědomělý čtenář Večerní Prahy včas nahlásí, ale jinak bdělost a ostražitost polevují. Zavzpomínejme tedy na rok, kdy Mao v Číně zahajuje politiku Velkého skoku, Fidelovi spolubojovníci unášejí mistra světa F1 a v USA přichází do prodeje obruč hula-hop. V Československu začíná televize vysílat každý den, na brněnském výstavišti vyrůstá Pavilon Z a hospodyňky si konečně mohou usnadnit život pomocí oddělovače bílků. A na závěr pak pro ty, kdo se v roce 1958 narodili, přinášíme několik vzpomínek na dobu, kdy jim bylo krásných osmnáct let. Takže připomeňme si spolu „kristusky“, „muchy“ i „pohřebné“….
Můj rok 1968: Jak vypadal svět v roce, který tak zásadním způsobem změnil životy několika generací? Do jaké reality vstoupili ti, kteří mají tento přelomový rok našich dějin uveden v kolonce „Narozen(a)“? A jak vypadal běžný život obyčejných lidí na pozadí „velké“ historie? I v těch nejvypjatějších okamžicích dějin žijí lidé své každodenní životy – nakupují, chodí do kina, scházejí se v kavárnách i hospodách, sportují, pracují…Kniha, kterou držíte v ruce, vám ukáže rok 1968 z trochu jiného úhlu. Přečtete si, čím se lidé tehdy bavili, jaká divadelní představení hýbala kulturní veřejností, co se nosilo a proč z oběhu mizely tříkorunové mince. Připomeneme vám olympijské hry v Mexiku a v Grenoblu, na kterých naši sportovci slavili nemalé úspěchy, vrátíme se do časů, kdy diváci psali do televize, aby nevysílala zábavné pořady, protože politické dění je mnohem zajímavější a zavzpomínáme na doby, kdy se pánům doporučovalo, aby si silný doutník přeci jen ve vlaku vykouřili raději na chodbičce. Nemůžeme se, samozřejmě, vyhnout osudnému datu 21. srpna. Rozhodli jsme na něj podívat netypickýma očima – očima těch, kterým bylo toho dne sedm, osm, deset let. Většinou nechápali tragiku událostí, ale ta vzpomínka je tak silná, že ani po padesáti letech nevymizí. Ponořme se tedy do hlubin času, do roku, kdy Donald Trump získává bakalářský diplom na Pennsylvánské univerzitě, Ivana Trumpová studuje střední školu v Gottwaldově a věnuje se lyžování, Vladimír Putin navštěvuje osmý ročník základní školy č. 193 v Leningradu, Sergej Lavrov studuje sinhálštinu na Státním institutu mezinárodních vztahů v Moskvě a Terry Pratchett se žení.
Můj rok 1978: Zavzpomínejte na rok, kdy jste se narodili, nebo který vám utkvěl v paměti. O čem se psalo v novinách, kolik stál lístek do kina nebo jaké byly módní trendy? Připomeňte si dobovou reklamu i knihy, které se četly v roce 1978. Začal se natáčet Bob a Bobek, na obrazovkách se objevila Nemocnice na kraji města a naše země zažila největší úspěch v oblasti kosmonautiky, když se Vladimír Remek stal prvním československým kosmonautem vyslaným do vesmíru.
