Klinický obor kardioonkologie se zaměřuje se na celoživotní péči o pacienty po onkologické a hematoonkologické léčbě s kardiovaskulárními komplikacemi a spojuje tak práci onkologa či hematoonkologa, kardiologa, angiologa, internisty i praktického lékaře. V péči oboru jsou i pacienti s primárními srdečními nádory.
Na počátku 70. let minulého století se objevily první informace o fatálním kardiotoxickém účinku chemoterapie obsahující antracyklinové deriváty. Během dalších deseti let byly publikovány velké randomizované studie, které vyhodnotily kardiotoxicitu těchto léků jako akutní, subakutní, chronickou a pozdní závažnou komplikaci jinak velmi efektivní protinádorové terapie, zejména v hematoonkologii. V současné době snad neexistuje onkologický léčebný režim, který by nevedl k nějaké formě kardiovaskulárního poškození. Od roku 1990 je zaznamenán strmý pokles onkologické mortality s nárůstem přežívajících po terapii, ale zároveň s rizikem rozvoje kardiovaskulární toxicity.
Většina kardiovaskulárních komplikací souvisí přímo s aktuálním podáním onkologického léčebného protokolu nebo k nim dochází v průběhu celé terapie. Mezi nejzávažnější projev kardiotoxicity patří poškození funkce srdce. Je častý zejména jako pozdní následek terapie řadu let po jejím ukončení u pacientů v remisi onkologického onemocnění a představuje závažný problém především u pacientů léčených v dětském a adolescentním věku.
Onkologická léčba ale výrazně zvyšuje riziko dalších kardiovaskulárních onemocnění. Zájem odborníků se proto obrací do oblasti arytmií, metabolického syndromu, ischemické choroby srdeční, srdečního selhání, cévních mozkových příhod apod.
Nová monografie předních odborníků oboru kardioonkologie se zaměřuje na pregraduální a postgraduální výchovu. Publikace cílí nejen na specialisty ve specializovaných kardiologických a onkologických centrech, ale především na velkou síť ambulantních lékařů, kteří musí pacienty převzít do dalšího mnohdy celoživotního sledování.
