První vydání této publikace vyšlo v roce 1917, v době první světové války, kdy příděly potravin byly nízké a ceny vysoké. Většina práceschopných mužů byla ve válce a pole obdělávaly také ženy a děti. Ceny potravin se v porovnání s rokem 1914 mnohonásobně zvýšily a veškerého zboží byl nedostatek. Státní obilní ústav dohlížel prostřednictvím svých komisařů na dodávky obilovin, vesnické obyvatelstvo bylo tlačeno k co možná nejvyšším rekvizičním odvodům. V důsledku toho, mnoho lidí trpělo bídou a hladem.
Právě v této době vychází kniha od renomovaného kulturního historika Dr. Čeňka Zíbrta, zaměřená na netypické zdroje obživy, ke kterým se z větší či menší míry muselo uchylovat obyvatelstvo v českých zemích v dobách nedostatku. Jak již sám název napovídá, autor se zaměřil na období roku 1817, kdy téměř v celé střední Evropě, v důsledku tíživých hospodářských podmínek, způsobených předešlými roky neúrody, zavládl hlad.
Publikace seznamuje čtenářskou veřejnost s ne zcela běžnými pokrmy našich předků, v dobách nedostatku zdrojů potravin, ale také poukazuje na schopnost předešlých generací vyrovnávat se s tíživými existenčními podmínkami.
