Alžběta, Jan Křtitel, Maria, Josef ... ale také Petr, Poncius Pilát, dobrý lotr - to jsou postavy, které doprovázely pozemský život Ježíšův od jeho narození v betlémské jeskyni až k jeho smrti na Kalvárii, ano až k jeho zmrtvýchvstání, a ti všichni jsou shromážděni v této knize jako adresáti opravdu zvláštních dopisů. Na jedné straně je to připomínka skutečné historie, a vedle toho pranýřování pokrytectví, které je často prapříčinou mnoha zel naší doby. Tato psaníčka mají pomoci čtenáři, aby si oživil nejvýznamnější události evangelia a zahleděl se při nich do vlastního nitra, aby rozšířil srdce pro přijetí radostné zvěsti.
Ukázka:
Milý Jene, Ježíšův předchůdce
Milý Jene
V mysli mi ještě zaznívá tvá výtka farizeům a saduceům, kteří se chtěli dát od tebe pokřtít: "Zmijí plemeno, kdo vám ukázal, jak uniknout trestu, který už hrozí? Přinášejte tedy ovoce hodné obrácení ..."
Toto napomenutí platí také nám. Vždyť se stejně jako farizeové a saduceové domníváme, že žijeme v pravdě, a zatím ji neznáme, že jsme Božími přáteli, a přece to nepociťujeme jako součást svého života. Svůj styk s ním odkládáme, až budeme mít čas a bude se nám chtít, děláme si Boha podle své míry, který by vyhovoval našim požadavkům, našim ambicím, našim zájmům. Bůh se nám stal skoro předmětem volby, kamínkem na našich mozaikách sestavených ze sobectví, z konzumismu, z aktivismu, stal se psychologickou jistotou, kterou člověk velmi potřebuje ve společnosti plné nejistot.
Být jako zmije znamená jednat a proplétat se lstivě v houštinách existence. Jako pro farizeje a saduceje platí i pro nás jen vnější obřady: dát se pokřtít a chovat se zdvořile a uctivě. Jde nám o vnější zdání, ale to pravé zůstává v nás ukryté. Nezáleží na tom, jsme-li v nitru prohnilí, zkažení, prázdní, je-li naše víra už udušena, nezáleží na tom, budeme-li slavit Vánoce ve svých vytopených bytech, zatímco tolik lidí bude mrznout na ulicích, v prozatímních barácích, ve stanech nebo někde pod mostem ... Důležité je, že jsme věnovali příspěvek na účet kterékoli humanitární organizace, důležité je, ukázat se. Zmijí plemeno!
Milý Jene Křtiteli, ani zdaleka nejsme přesvědčeni, že Bůh je životem, který mění naše životy. Nedokážeme ho vpustit do své historie, přestože On je Historie. Raději ho odsunujeme na okraj, místo do středu své existence.
Nuže, Ježíš je největší dar, očekávaný od pokolení do pokolení, od pradávna ohlašovaný mnoha proroky. Také ty, milý Jene, jsi připravoval dějiny na přijetí Daru všech darů, Mesiáše. Jsi nazýván Ježíšovým Předchůdcem, protože jsi byl jeho pionýrem, klestil jsi mu cestu. Řekni nám tedy: jakou cestou máme jít, abychom dospěli k Ježíši? Protože Boží cesty nejsou cestami našimi.
Cesta, kterou jsi prošlapal svými starými škrpály, má jediné jméno: křest. A toto je obřad, který se má v životě ustavičně obnovovat. Není to tedy dálnice, ale stezka a jmenuje se obrácení, pokání. Potkat Ježíše, připravit a vyrovnat cestu pro Pána znamená jen jedno: změnit své srdce, zreformovat svou historii, sáhnout k radikálním rozhodnutím ve svém způsobu života.
Obrácení je proměna. Čeho? Stačí podívat se kolem sebe a zvolat jako ty, milý Jene. Je třeba "napřímit" své cesty, dát jim podobu, jakou ukázal Ježíš, udělat z nich cesty lásky. K Lásce se tedy máme obrátit, na Lásku se musí zaměřit náš život a naše historie, protože ten, kdo nemiluje, je nešťastnější než ten, kdo se necítí milován.
Brožovaná vazba
