Přišla odnikud… a vychovala královnu.
Mladá dívka se silným sociálním cítěním, Marion Crawfordová, která si z celého srdce přála zasvětit svůj život vzdělávání a zlepšování podmínek dětí z bídných edinburských slumů, se po klikatých cestičkách osudu dostala až do královského paláce a stala se vychovatelkou a mateřskou figurou pro královnu Alžbětu II., tehdy malou princeznu Lilibet, a její sestru, princeznu Margaret. Kniha nás provází od dvacátých let 20. století až do Marioniny smrti v roce 1987, a je to dobrodružná, dojemná, radostná, nadějeplná i smutná pouť. Prožíváme s ní dobu, kdy byly princezny malé dívky, které žasly nad těmi nejobyčejnějšími věcmi; vstupujeme s ní do válečných let, do doby strachu a neklidu, v němž se tříbily postoje královské rodiny, která byla sama zmítaná vnitřními problémy. Sledujeme poválečná léta plná trpké chudoby a snahy obnovit vzkvétající ekonomiku. Na stránkách knihy se setkáváme nejen se členy královské rodiny, které poznáváme pohledem ženy, jež s nimi trávila běžné dny, ale i s dalšími velkými jmény britské i světové politiky, módy či kultury. Marion Crawfordová obětovala službě králi a vlasti svá nejlepší léta, své lásky, kariéru, domov. Její příběh patří k těm, které vám po přečtení dlouho nezmizí z hlavy a srdce. Nutí k zamyšlení, dojímá, vzbuzuje úžas i hlubokou úctu. Ani se nechce věřit, že příběh Marion Crawfordové nebyl ještě umělecky ztvárněn. Kniha Wendy Holdenové nás prostřednictvím Marion seznamuje s mnoha podrobnostmi života členů královské rodiny. Marion věnovala sedmnáct nejlepších let svého života beze zbytku službě – tehdy vévodkyni z Yorku a jejím dcerám. Během oněch sedmnácti let se mohla vdát, mohla mít vlastní děti, mohla žít svůj život naplno. Namísto toho se rozhodla použít veškerý svůj um, inteligenci, city a kreativitu k tomu, aby vložila do srdce dvou malých aristokratek povědomí o tom, jak žijí a s čím zápasí obyčejní lidé tam, kam z oken paláce nedohlédnou.
