Pobřeží Moskytů se v 19. století ocitlo v okruhu mocenských zájmů Velké Británie, USA a středoamerických republik. Zároveň bylo již od století sedmnáctého místem intenzivního vzájemného míšení místních indiánských etnik, černochů – bývalých otroků – z Karibských ostrovů i přistěhovalců z různých evropských zemí. Do roku 1860 zde existoval formálně samostatný státní útvar (Království Moskitů, Mosquito Kingdom) pod protektorátem Velké Británie, poté bylo území inkorporováno do Nikaraguy jako autonomní „rezervace“. V roce 1898 byl autonomní status zrušen a region se stal plnoprávnou součástí Nikaragujské republiky. Navzdory snahám nikaragujských vlád se během 20. století obě části země nikdy nepodařilo homogenizovat.

Monografie Reyes, emprendedores, misioneros se zabývá mechanismy vzniku unikátních identit v koloniálním a „protektorátním“ prostředí Pobřeží Moskytů, a to na základě analýzy korpusu pramenů vzešlých z činnosti obnovené Jednoty bratrské (Moravian Church) – moravští misionáři působili od 40. let 19. století v roli rádců a sekretářů miskitských králů, přičemž sledovali také své vlastní společensko-reformní a duchovní cíle.