Název knihy První dáma elegance odkazuje ke dvěma nejznámějším rolím Hany Benešové. Byla vzorem první dámy a byla vzorem elegance. K obojímu vedla dlouhá cesta. Narodila se jako Anna Vlčková 16. července 1885. Osudovým se pro ni stalo seznámení s Edvardem Benešem. Po jeho boku pak prožila vzestupy i pády. Byla ženou středoškolského učitele, emigranta, ministra zahraničních věcí a konečně i prezidenta. V jejím životě se tak odrážejí dějiny značné části 20. století.
Protože její předchůdkyně Charlotta Masaryková byla vážně nemocná a brzy zemřela, je dodnes vnímána jako první první dáma až paní Hana. Na tuto roli se připravovala roky jako manželka ministra zahraničních věcí, která doprovázela manžela i prezidenta Masaryka při řadě společenských událostí. Podle jejích současníků byla vždy kultivovaná, reprezentativní a taktní.
Tyto vlastnosti nezískala ze dne den. Určitá pokora jí byla vlastní, ale jazykové znalosti, obratnost v komunikaci a distinguované vystupování tříbila díky řadě kontaktů, častým cestám a sebevzdělání. Součástí celkového obrazu vždy noblesní první dámy byl i její vzhled.
Díky vždy aktuálním, vhodně k příležitosti zvoleným, kvalitním a jejímu osobnímu stylu odpovídajícím oděvům se stala vzorem elegance. Napodobovala jí Marta Gottwaldová i řada obyčejných žen. Kouzlo elegance ovšem netkví v dokonalém oděvu z prestižního módního závodu, ale je tvořeno souzněním vkusu a vnitřního světa, tj. harmonií oděvu s nositelem. Osobitý přístup paní Hany k módě se projevil především v oblibě kostýmů.
Nejraději nosila anglické kostýmy smokingového střihu, které ozvláštňovala řadou doplňků. Důležitou roli hrály především klobouky. V kontextu jednoduchým praktických kostýmů byly ty naopak apartní a nápadné. Paní Hana měla schopnost kombinovat a svůj oděv pak nosit s noblesou. To je to, co dnes označujeme spojením „prvorepubliková elegance“. A to paní Hana ztělesňovala více než kdokoli jiný.
