Česko-anglická publikace, vydaná společně českým Ústavem pro studium totalitních režimů a polským Ústavem národní paměti, přináší všechna zásadní dostupná svědectví o Ryszardu Siwcovi, devětapadesátiletém polském občanovi, který se 8. září 1968 na varšavském stadionu zapálil na protest proti srpnové okupaci Československa vojsky zemí Varšavské smlouvy a účasti jednotek Polské lidové republiky na této invazi. Sebeupálení Ryszarda Siwce patří vedle protestu Jana Palacha nejen k nejlépe popsaným, ale také k nejlépe zdokumentovaným. Díky tomu je možné pokusit se odpovědět na otázku, jaká byla motivace Ryszarda Siwce, ale také dalších osob, které zvolili tuto formu odporu. Podle mého názoru nebyl jejich cílem protest sám. Ryszard Siwiec, Jan Palach a další se rozhodli pro obrovské utrpení a obětování vlastního života proto, aby otřásli druhými a přiměli je zamyslet se nad obludností zla, které je obklopuje, aktivně se postavit na obranu znásilněných hodnot. Tímto způsobem chtěli napomoci k oslabení diktatury, ale také změnit svědomí druhých. Z předmluvy Łukasze Kamińského