Objevy pozdního čtenáře

Dramatik Milan Uhde se tentokrát představuje jako čtenář. Dlouho se domníval, že za studií v padesátých letech minulého století odolal vlivům komunistických výkladů kultury a literatury. Když se však jako zakázaný autor musel o patnáct dvacet let později k některým přečteným knihám vracet, zprvu aby je na přátelskou zakázku zdramatizoval pod cizím jménem, prodělal překvapení: knihy byly jiné, než očekával. Samozřejmě se nezměnily, ale k novému poznání dozrál jejich čtenář. S krásnými slovy velebícími revoluční násilí se přel o to prudčeji, oč zásadněji odporovala jeho čerstvé životní zkušenosti. Pohnulo ho to k dalšímu a soustavnému ověřování fakultních poznatků. Výsledky zaznamenával a používal jak ve svých disidentských přednáškách konaných doma a v bytech přátel, tak po listopadu 1989 na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity. Po jejich časopiseckém otisku v Proglasu a v Revui Politika je předkládá v knižní podobě. Jejich kritické zaměření napovídají názvy portrétů: Ivan Olbracht aneb Z deště pod okap; Karel Čapek aneb Jak terorista málem zachránil světový mír; Vladislav Vančura aneb Krásná slova; Proletářská poezie aneb Básničtí zabijáci.