Muži, co zírají na ženy

Přečtená

Čtyřiatřicet povídek Miloše Čermáka se odehrává dílem u nás, dílem ve Spojených státech, jejichž prostředí autor zná z vlastní zkušenosti. A občas se hrdinové Čermákových příběhů vypraví i mimo náš svět...

Už před lety řekl jeden ze znalců literatury, že Čermák může být naším největším spisovatelem, a to nejen svou výškou (206 cm). Snad by se mu to nakonec podařilo, kdyby nevěnoval tolik času médiím a podnikání. Ale možná by pak neměl dost námětů pro svoje barvité povídky, které píše rychle a občas i na přání – doslova „z fleku“.
Nabídnou vám drama zhuštěné na pár stránek anebo dotek hororu, jindy zas drsný, vlídný či absurdní humor. A můžete se v nich setkat i s Bohem, kterému autor dokáže přidělit lecjakou roli, aniž by popřel jeho právo sledovat věci shůry. Anebo s anděly, kteří se, byť je to nečekané, chovají tak trochu jako my.
Povídky jsou ale v této knížce především o lidech, i když je v jedné z nich hlavním hrdinou procesor DLC-86700-X. Takže tu logicky musí být i láska a sex. Ve škále od něhy dvou starých lidí až po sex divoký a volný, ba dokonce nevšední, pokud lze tím slovem označit úchylku s vášní k moderní kopírce. K přístroji. A až knihu dočtete, zůstanou vám sice v paměti věci často až neuvěřitelné, leč přesto v mnohém věrohodné. Potom vás asi napadne, že je v tom hodně pravdy.