Usměvavý muž

Již podle úvodu některé ostřílenější čtenáře napadne, že Kurt Wallander je hodně podobný Harry Holeovi od Jo Nesba. Samozřejmě pár věcí je odlišných, i když ta podobnost tu je a je vidět, kde se asi Nesbo lehce inspiroval při tvorbě svého detektiva. Na druhou stranu je pravda, že co se eskapád týče je Wallander proti Holeovi vlastně svatoušek. Musíme si ovšem uvědomit, že Případy komisaře Wallandera vznikaly více než o deset let dříve než Harry Hole. Dost ovšem už srovnání Harryho a Kurta, pojďme se podívat co si Henning Mankell přichystal pro čtenáře tentokrát.

TheManWhoSmiledJak již bylo řečeno Usměvavý muž se dějově řadí za Bílou lvici, tedy třetí díl. A i když se jednotlivé případy dají číst zvlášť, protože v každé knize se řeší jiný případ, rozhodně doporučuji začít pěkně popořadě, jelikož kromě hlavní dějové linie zde narazíme i na vedlejší, která se týká Wallandera samotného. A u Usměvavého muže je to ještě patrnější, kdo nepřišel do styku s předchozí knihou, bude hlavně z počátku lehce zmatený. Proč je vlastně Kurt na odpočinku a nechce se vrátit k policii? A právě důvody toho všeho naleznete v předchozích knihách, takže pokud nechcete být ochuzeni rozhodně začněte od Vrahů bez tváře. Díky tomu pak vše zapadne přesně na své místo a získáte tak jedinečný příběh, který se line napříč všemi knihami.

Opět se tak setkáváme se starými známými postavami, které oživují celý příběh a dodávají mu patřičnou hloubku. Jak už si asi čtenáři Mankellových knih zvykli, tento autor se nutně nevyžívá v násilí, ale spíše popisuje poctivou policajtskou práci a pátrání. I když je pravda, že v podání Wallandera není toto pátrání vždy úplně košér.