Je třeba tvořit. A pokud tuhle moc máš, uspořádáním se nezabývej. Zrodí se na tisíce služebníků, kteří budou tvé tvorbě sloužit, neboť z ní budou žít jako červi z masa. Pokud dokážeš nastolit víru, o dogma se nestarej. Zrodí se na tisíce vykladačů, kteří se už o ně postarají. Tvořit znamená vytvářet bytí a tvorbu nelze nikdy vyjádřit. Tvorba je jiné podstaty než stvořený předmět, tvorba uniká ze stop, jež zanechává, a nikdy ji nelze vyčíst z žádných znamení. Znamení, stopy a znaky, jež vyplývají jedny z druhých, vysvětlíš vždycky. Neboť stín každé tvorby na zdi skutečností je čistá logika. Ale i přes ten samozřejmý objev zůstaneš týmž hlupákem. Také se chraň připojit na dílo umělou vřelost jako želízko vlasům, aby se vlnily. Sám rozum plodí jen mrtvé věci, i když se někdy pohybují. Umělecké dílo je dobré, vzniklo-li z nutnosti.
V tomto způsobu jeho původu je jeho rozsudek: není druhého. Střez se proměny sebe sama v zavedený podnik. Když prosperující dobře zařízený podnik, bývá pozdě: vzniká závislost. A při tom opravdové a dobré tesání musí mít vlastní skrytý tichý vývoj, opřený o naprosté nasazení vlastního ducha, úplnost a bezohlednost – vše v tichu. V halasu vládnou jiné zákonitosti. Existuje literatura, která neproniká až k hltavé mase. Tvůrčí dílo, jež vzniklo z opravdové autorovy nutnosti a pro něj samotného. Poznání nejvyššího egoismu, kde zákony ztrácejí moc. Jen to, co v pravém smyslu slova pro sebe děláš, děláš i pro svět. Pro sebe pracujeme právě tehdy, když na sebe zapomínáme. Vše, co říkáš, že chceš udělat sobě, děláš druhému jako sobě. Velmi si vážíš okamžiků, jež ukradneš nějaké povinné práci, okamžiků, kdy můžeš dělat něco jiného, než co právě dělat máš: a tak teprve tehdy jsou hodiny vzácné.
