Na rozdíl od knihy
Stíhačky nad Španělskem, v níž se autor snažil zachytit nejdůležitější letecké bitvy Španělské války s důrazem na činnost stíhacího letectva a přiblížit některé z es a typů obou válčících stran, v této práci čtenářům poskytne co nejucelenější obraz pozoruhodných stíhacích pilotù Španělské republiky jak domácích, tak zahraničních. Většina příslušníků španělského letectva sice zůstala na začátku povstání na straně vlády, ale nejlepší stíhací piloti až na výjimky posílili řady povstalců, což se společně s příchodem italských a německých strojů i pilotù výrazně projevilo na skutečnosti, že do konce října 1936 bylo republikánské stíhací letectvo prakticky vymazáno. Jeho vzkříšení a zásadní obrat situace přinesl až příchod sovětských pilotů a typů I-15 a I-16. Tuto významnou sílu později doplnili někteří vynikající jedinci z dalších zemí. Od bitvy o Belchite v létě a na podzim 1937 se začali prosazovat také čerství španělští absolventi prvního běhu výcvikového kurzu v sovětském Kirovabadu, z nichž postupně vzešla řada špičkových stíhacích pilotů a velitelů.
Nezapomíná ani na několik pozoruhodných členů mezinárodní letky Espaňa, kteří se španělskými veterány a mladými nadšenci odvážně čelili převaze letectva povstalců v prvních měsících války.
Podrobněji také představuje leteckou techniku, jež povznášela, ale někdy i brzdila rozlet stíhačů La Gloriosy, jak bylo s láskou nazýváno letectvo republikánù.
