Bonifacy Miązek (* 27. 3. 1935 Kolonia Szczerbacka v Radoměřském vojvodství, Polsko, +18. 10. 2018 Breitenfurt u Vídně, Rakousko), ukončil v roce 1959 Vyšší duchovní seminář v Sandoměři a od roku 1965 pobýval v Rakousku. V letech 1967-1972 studoval slovanskou literaturu, filozofii a historii umění na Vídeňské univerzitě, kde v roce 1977 obhájil doktorát, v roce 1984 se habilitoval. Od roku 1973 přednášel polskou literaturu na Ústavu slavistiky Vídeňské univerzity, v roce 1984 byl jmenován docentem slavistiky. Ve Vídni působil rovněž jako duchovní pastýř v jedné z tamních far, v roce 1989 byl jmenován infulátem. Po odchodu do důchodu působil v klášteru v Breintenfurtu u Vídně. Bonifacy Miązek je počítán k předním představitelům tzv. kněžské poezie, která hledá odpověď na složité existenciální otázky a ve značné míře odkrývá emocionální a duchovní napětí, jemuž je kněz při své službě vystaven. Sbírka Návrat je výborem z tvorby autora, jenž obdržel několik literárních cen, za celoživotní dílo mu byla udělena prestižní Cena Kościelských.