Pevnost mého mládí

Přečtená

Všechny jsme pracovaly, jak bylo pro mládež určeno, na polích a zahradách SS. Od zrytí těžké půdy brzy na jaře až po sklizeň. Děti i dospělí měli stejnou pracovní povinnost. Devět až jedenáct hodin denně. Říka se, že člověk pokud žije, unese jakkoli těžký kříž. Ne, takhle ne, to zní příliš beznadějně. Vždyť jsme se někdy vracely z práce s pošťuchováním i legrací. Sklízet řepu a tahat ji z rozmoklé půdy holýma rukama je velká dřina, klopýtaly jsme únavou a přesto jsme si špitaly, jak krásny byl ten kluk, co stál na valníku odvážejícím řepu do cukrovaru, a jak že to uděláme, aby si některé z nás všiml. Byly jsme normální holky a v rámci i těch těžko popsatelných podmínek jsme žily svůj život.