Bývalý vězeň. Sprejer. Ten, který nevěděl, zda chce být knězem, či manželem. Ta, která byla závislá na přijetí druhých. Ten, který se rozvedl nedlouho po svatbě.
A přece dnes vstupují do života mnoha lidí a svým jedinečným způsobem vnáší Boha do veřejného prostoru: v hospodě, u kadeřníka, skrze graffiti pod mostem, hlas z rádia nebo otcovskou péči o ty nejzanedbanější. Řeč je o Zdeňku Papouškovi, Janu Špilarovi, TIMOVI, Lucii Endlicherové a Matěji Novém. Pětici hostů si autoři podcastu Bez filtru pozvali proto, aby zjistili, co jmenované vede k tomu tvořit v jejich životech neobyčejné věci. Odpovědí jsou rozhovory o jejich nevšedním vztahu k Bohu, který se nevejde mezi chrámové zdi a prorůstá jimi do veřejného prostoru jako tráva asfaltem, jak říká TIMO skrze jednu ze svých básní.
Nečekejte však, že se dočtete o tom, že s Bohem lze všechno překonat a že kdo se víc modlí, dělá méně chyb. Sdělení této knihy je, že důvěrný vztah s Bohem je pro všechny a že každý z nás dostal pozvání učinit ho jedinečným. Duchovní povolání totiž není jen zasvěcený nebo řeholní život. Duchovní povolání je každý život.
Kadas mana la kréla sata se sekalámánia sála de karpalá sista kvera mar karvere… (Zdeněk Papoušek, modlitba jazyky při přípravě rozhovoru)
Autoři knihy jsou přátelé a bývalí kolegové z Radia Proglas, kteří společně více než dva roky tvořili pořad Na dřeň. Teď na svoji práci navazují s podcastem Bez filtru. Chtějí otevírat témata, která cítí jako opomíjená nebo vyloučená z veřejného prostoru, především z církve. Snaží se rozvířit diskuzi a obrousit hrany vyhraněných. Za svou práci dostali Novinářskou cenu od Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky a Cenu Vládního výboru pro osoby se zdravotním postižením.
