Zápisky Malta Lauridse Brigga, jediný román velikého básníka patří k nejvlivnějším a nejtrvalejším světovým beletristickým dílům.
Rilkova próza je estetikou smyslů – události a okamžiky jsou prožívány jako smyslové vjemy, jež probouzejí hluboko uložené zážitky a dávají vzniknout myšlenkám. Jde o zvláštní směsici poetičnosti a prozaičnosti, jež působí snovým dojmem a kontrastními nezapomenutelnými scénami, podávanými konkrétně výstižným, jindy zas intenzivně lyrickým líčením. Zasahuje nečekanými zvraty a tu méně znatelnou, jindy zas nápadnější přítomností nadpřirozena v pozadí.
Rilkův jazyk je v pravém smyslu krásný, totéž lze říct o českém překladu, jenž dokonale zprostředkovává znepokojivou krásu originálu, tlumočí do češtiny nejenom význam, ale i perleťový odlesk určitých pasáží, soumračné vyzařování Rilkových slov, a především melodii: teskný valčíkový rytmus vět, někdy zaznívající slabě jako z dálky, jindy zvučící v drásavých akordech.
Maltova křehká, možná zhýčkaná duše často myslí na smrt a na duchy své aristokratické rodiny. Pomyšlení na vlastní útrapy se zbavuje díky soucitu se zavrženými a trpícími, jimž pomáhá, a tak se váhy postupně přechylují od smrti ve prospěch života.
Rilke je evropský básník z Prahy a jeho Zápisky jsou skutečnou evropskou knihou, pro niž neexistují hranice mezi státy. Osiřelý Malte pochází z dánské šlechtické rodiny, žije v Paříži téměř bez peněz a do jeho příběhu vstupují události z ruského kulturního okruhu. Duch hlavního dějiště – Paříže podněcuje autorova génia a je hlavní kulisou Maltova příběhu.
Po Rilkově smrti vznikl mýtus, že zemřel, když na své zahradě nastříhal růže, kterými chtěl ohromit krásnou ženu. Píchl se do ruky o trn, rána se zanítila a on nakonec následkům zranění podlehl. Historka není pravdivá, ale ukazuje, že v očích čtenářů stejně jako Malte i jeho stvořitel žil a zemřel jako básník: s poetickým pochopením světa a s tvůrčí nepoddajností.
